Sport/Pardubický hokej

Pardubický hokej

Lední hokej se v Pardubicích začal hrát počátkem 20. století na zamrzlých přírodních vodních plochách, tehdy ovšem ještě šlo o tzv. „bandy hokej“ s míčkem, který z fotbalu převzal jedenáct hráčů, branky a dokonce i rozměry hřiště. K prvnímu utkání v ledním, tehdy "kanadském hokeji", došlo v roce 1913, moc příznivců si však tento sport zpočátku nezískal. Přesto ho pár nadšenců v Pardubicích pěstovalo dál a roku 1925 založil Vilém Weiss hokejový klub LTC (Lawn Tennis Club) Pardubice, který si - jak bylo tehdy běžné - vybudoval kluziště na tenisových dvorcích. O pět let později začalo pardubické mužstvo hrát pravidelné regionální soutěže, časem to dotáhlo až na mistra východních Čech a později se dokonce probojovalo do kvalifikace o první celostátní ligu. Když se tam však v sezoně 1937-38 konečně dostalo, soutěž byla pro nepříznivou povětrnostní situaci předčasně ukončena a kratičká ligová premiéra tak pro pardubický hokej dopadla neslavně – tři odehrané a prohrané zápasy, poslední místo ve skupině.

Ve třicátých a čtyřicátých letech vzniklo v Pardubicích několik dalších hokejových klubů a v prosinci 1947 zde byl otevřen stadion s umělým ledem, jeden z prvních v Československu. Mužstvo LTC Pardubice, tehdy v kraji jasně nejlepší, vyhrálo v sezoně 1948-49 bez porážky divizi a postoupilo do kvalifikace o ligu, kde rovněž zvítězilo. To už však bylo po komunistické reorganizaci tělovýchovy, která LTC sloučila s pardubickým Rapidem.

Do prvoligové soutěže vstoupil pardubický hokej v roce 1950 pod hlavičkou Slavia Pardubice, od roku 1953 vystupoval sedm let jako Dynamo Pardubice (proto pardubičtí fandové své mužstvo dodnes povzbuzují pokřikem „Dynamo, Dynamo“), dalších třicet let pak coby Tesla Pardubice. Ale ať už působili pod jakýmkoli názvem, pardubičtí hokejisté dosáhli ojedinělého primátu - jsou jediným československým mužstvem, které od roku 1950 nikdy nesestoupilo z domácí nejvyšší hokejové soutěže a hraje ji nepřetržitě až do současnosti.

Během té doby se Pardubice třikrát staly mistrem republiky (1973, 1987 a 1989), přičemž v letech 1994 a 2002 skončily po prohraných finále na druhém místě. Čtvrtého titulu se Pardubice tedy dočkaly až v roce 2005 pod vedením kapitána Jiřího Dopity a po příchodu reprezentačního slovenského gólmana Jána Lašáka. Díky zrušenému ročníku NHL se v pardubickém dresu navíc sešlo útočné trio Jan Bulis, Michal Mikeska (21 gólů + 34 asistencí) a Milan Hejduk, které ohromilo tím, že obsadilo první tři příčky v tabulce kanadského bodování. Titulem nejlepší hráč play off byl oceněn další navrátilec Aleš Hemský. Zimní stadion z roku 1958 prošel na konci minulého století důkladnou rekonstrukcí, dnes je z něj sportovní aréna nejmodernějších parametrů, jejíž hlediště bývá při extraligových hokejových zápasech často vyprodané. Hokej je totiž v Pardubicích pojmem a součástí života města. Pardubický „kotel“ fanoušků je pověstný po celé republice.

Na více než půlstoletém ligovém působení hokejových Pardubic se podílely stovky hráčů, z nichž mnozí byli ve své době oporami národního mužstva a dobře se uplatnili i v zahraničí, po roce 1989 také v zámoří. Za všechny jmenujme alespoň pár nejznámějších: Dvořáček, Nadrchal, Danda, Dolana, Kobranov, Prýl, Jiroutek, Lacký, Martinec, Novák, Šťastný, Crha, Paleček, Veith, Koďousek, Šejba, Hašek, Janecký, Michal Sýkora, Petr Sýkora, Salfický, Hejduk, Bulis, Hemský nebo Průcha.