Historie/Architektura 20. a 21. století

Pardubice v architektuře 20. a 21. století

Po urbanistické stránce byla pro Pardubice významná regulace Labe a Chrudimky v letech 1909 – 1911, která městu otevřela nové možnosti územního rozvoje. Roku 1913 byl schválen regulační plán, který byl vůbec prvním novodobým územním plánem v dějinách města. Po celé období první republiky však výstavba města probíhala bez územního plánu, ten byl vypracován až na sklonku 30. let. S měnícími se dobovými podmínkami vzniklo v následujících desetiletích postupně několik dalších územních plánů, které byly od 70. let koordinovány i s územním plánem hradecko-pardubické sídelní aglomerace. V roce 2001 byl schválen nový územní plán města platný dodnes.

Architektury počátku 20. století se i v Pardubicích dotkla secese, o čemž svědčí budova městského divadla podle návrhu A. Balšánka a soubor obchodních domů na nynější třídě Míru. K pozoruhodným stavbám z konce monarchie patří Winternitzův mlýn J. Gočára z roku 1911 a budova spořitelny, postavená během první světové války podle projektu F. Rotha.

První desetiletí nové republiky přineslo Pardubicím architektonický rozkvět. Podle návrhů L. Machoně zde ve 20. letech na nynějším náměstí Republiky vzniká honosná budova ředitelství pošt a telegrafů, o kousek dál budova reálky a na hlavní třídě dům s pasáží, doklad přechodu od rondokubismu k funkcionalismu. Z ateliéru J. Gočára pochází budova Anglobanky, od A. Šantrůčka a V. Mandla je budova sokolovny. Rondokubistická stavba pardubického krematoria P. Janáka představuje jedno z předních děl tzv. národního slohu, přičemž rondokubismus vytvářel v Pardubicích celé soubory budov a určoval charakter mnohých ulic a náměstí.

Výstava tělesné výchovy a sportu v roce 1931 podnítila v Pardubicích výstavbu dalších veřejných budov včetně úpravy prostranství dnešního náměstí Republiky a dala podnět pro nástup funkcionalismu a konstruktivismu, v jehož duchu pak byly dotvářeny i některá náměstí a ulice. V souvislosti s výstavou bylo dle návrhu K. Řepy postaveno průmyslové muzeum, stejný autor se v té době společně s F. Potůčkem podílel i na projektu sportovního stadionu. Výjimečnou stavbou je i budova hotelu Grand na náměstí Republiky podle návrhu J. Gočára.

Období po druhé světové válce reprezentuje sídliště Dukla z 50.let, kde první dvouletkový typ domu posléze nahradila architektura „sorely“. Za zmínku ale jistě stojí moderní nádražní komplex z roku 1958, který ve funkcionalistickém stylu navrhli K. Řepa, V. Danda a K. Kalvoda, městské lázně postavené v roce 1960 podle projektu A. Havíře nebo obchodní dům z počátku 70. let.

Ze zajímavých pardubických staveb konce 20. století jmenujme alespoň univerzitní knihovnu od J. Třeštíka a kompletně přestavěný areál zimního stadionu nebo rekonstrukce a přestavba Grandu na obchodní centrum. Rekonstruováno bylo staré město a především zámek, který se ze zchátralé ruiny změnil v nádhernou historickou památku. K opraveným domům přibyla ve městě i řada nově postavených Nejstarší panelová sídliště začala procházet rekonstrukcí, která by je měla přeměnit na barevnější a útulnější místa k životu. Nově byly a jsou upravovány městské parky a lesíky, vznikají nová dětská hřiště.

Architekturu 3.tisíciletí reprezentují například administrativní budova Magnum, nákupní galerie AFI Palace nebo budova ČSOB pojišťovny.