Cestovní ruch/Doprava/České dráhy

Historie

Počátkem 19. století nastupující průmyslová revoluce v českých zemích měla výrazný vliv na rozvoj dopravy, jednak se vytvářela silniční síť, jednak se začaly k převozu materiálu využívat koleje. Své uplatnění nejprve nalezla tzv. koněspřežka, která byla vybudována v letech 1825–1832 mezi Českými Budějovicemi a Lincem k přepravě soli, následně pak byla zprovozněna druhá trasa sloužící k dopravení dřeva z Křivoklátska do Prahy. V oblasti železniční dopravy šel vývoj rychle dopředu, záhy se začala rozvíjet parostrojní železnice a rakouská monarchie měla zájem na propojení důležitých sídel svého státu. Počátkem 40. let 19. století bylo zřízeno generální ředitelství státních drah, které se ujalo přípravy hned dvou projektů. Prvním byla výstavba Jižní státní dráhy mezi Terstem a Vídní, druhým pak Severní státní dráha spojující Vídeň s Prahou. Variant, které byly zvažovány, bylo několik, hledala se zejména cesta technicky i finančně nejschůdnější. Ačkoli se objevila silná skupina přívrženců přímé tratě Brno–Praha, dne 4. září 1842 byla zahájena výstavba tratě Praha–Olomouc hodnocená úřadem jako časově nejrychlejší a nejúspornější a současně s ní i spojovací trať Brno–Česká Třebová. Relativně rychle postupovaly stavební práce jak na samotné trati, tak na železničních objektech při ní. K Pardubicím se výstavba železnice přiblížila o rok později, zima roku 1843 přerušila práce až do dubna 1844, poté se pokračovalo od Vystrkova (dnes Slovany). Z hlediska terénních úprav musely být urovnány pláně v okolí řeky Chrudimky a v úseku mezi Moravany a Pardubicemi muselo dojít k jejímu přemostění. Na jaře roku 1845 byly práce na celé trati již dokončovány a mohl být zahájen zkušební provoz. Pardubice poprvé navštívil vlak při své zkušební jízdě 26. června 1845. K oficiálnímu otevření nové železnice došlo o dva měsíce později. Půl hodiny před polednem 20. srpna 1845 vjel na pardubické nádraží slavnostně vyzdobený vlak vítaný dělovými salvami, slavobránami a zástupy obyvatel města i okolí. Po krátkém uvítacím přípitku proneseném hlavními představiteli města bylo uskutečněno menší pohoštění delegace, v níž se mimo jiné nacházeli rakouský arcivévoda František Karel a uherský říšský vévoda Josef. Poté se vlaková souprava tažená dvěma lokomotivami, zvanými Prag a Olmütz, a vedená samostatnou lokomotivou Böhmen, kterou řídil Ing. Jan Perner, vydala směrem k Praze, kam dorazila o půl páté odpoledne. Právě osobnost Ing. Jana Pernera je úzce spojena s výstavbou trati na úseku od Pardubic do Prahy, později mu přibyla na starosti i trasa od Chocně k Pardubicím, jež se mu 9. září 1845 stala osudnou. Devět dní po zahájení pravidelné osobní přepravy na trase Praha–Olomouc kontroloval vrchní inženýr Perner ve směru od Chocně technický stav trati a nešťastnou souhrou okolností utrpěl úraz hlavy, na jehož následky druhý den v domě svých rodičů, dodnes známém mlýnu na Valše v Pardubicích, zemřel.

Samotné budově pardubického nádraží bylo vyčleněno místo nedaleko chrudimské silnice západním směrem od místa, kde ji trať protínala a kde se dnes nachází podjezd z třídy 17. listopadu na Jana Palacha. Nádraží tvořil komplex budov, s jejichž výstavbou bylo započato v srpnu 1844. Projekt na jeho stavbu předložil do Vídně ke schválení vrchní inženýr Jüngling v dubnu téhož roku. Nádraží mělo jednu hlavní kolej a tři vedlejší dopravní koleje, s tímto počtem se zařadilo mezi stanice druhé třídy. Výběrové řízení na výstavbu nádražní haly vyhrálo podnikatelství Fleischmann a bratři a za velmi krátký čas stihlo vystavět uprostřed nádraží jednopatrovou cihlovou přijímací budovu, v jejímž přízemí se nalézaly kanceláře, železniční i poštovní výpravna, byt, hala s pokladnou a v patře tři služební byty. Z přijímací budovy vedla podél osy hlavní koleje dlouhá přízemní budova s krytou nákladovou rampou s kancelářemi a bytem pro skladníka. Naproti přes koleje byla postavena výtopna pro osm strojů a k ní byly připojeny různé dílny: zámečnická, kovářská a truhlárna. Příliš dlouho cestujícím tato nádražní budova nesloužila, rozvoj železnice v Pardubicích pokračoval i nadále, postupně byly budovány tratě dalšími směry. V roce 1854 zahájila komise přípravu tratě směrem na Hradec Králové, v polovině září 1856 začala vlastní stavba, v dubnu 1857 byl dokončen železniční most přes Labe mezi Pardubicemi a Rosicemi nad Labem a 1. listopadu téhož roku byla vykonána první zkušební jízda. Trať byla protažena až do Liberce o Vánocích 1858 a 29. ledna 1859 na ní byla provedena zkušební jízda. V tuto dobu již bylo budováno nové nádraží, které bylo dne 14. dubna 1859 slavnostně otevřeno spolu s novou tratí a počátkem května pak byl spuštěn pravidelný provoz na trase Pardubice–Liberec. Budova starého nádraží byla adaptována na ubytovnu, dnes se v jejím prostoru nachází ČD Telematika. Nové nádraží již bylo sídlem dvou společností provozujících jednotlivé železniční tratě, ale ani v dalších letech budova narůstajícím provozním požadavkům nedostačovala, a tak v letech 1906–1908 došlo k její zásadní přestavbě v novobarokním stylu. Svému účelu pak sloužila, po menších úpravách způsobených leteckým nálety v roce 1944, až do konce 50. let 20. století, než byl dostavěn areál nový, budovaný v letech 1947–1957, užívaný do dnešních dob. Jedná se o velmi ceněnou stavbu ve funkcionalistickém stylu z poválečné éry, autorem jejích plánů byl Karel Řepa.

Nejdéle trvalo propojení měst železniční tratí jižním směrem, tedy spojení s Chrudimí a dále pak Havlíčkovým (tehdy Německým) Brodem, samotná výstavba začala v létě 1870 a již 16. května 1871 byl zahájen provoz tratě Pardubice–Německý Brod. Tímto okamžikem se Pardubice staly důležitou železniční křižovatkou, která měla pro další rozvoj města rozhodující vliv. Postupným zakládáním podniků v blízkosti nádraží a vytvářením vhodných pracovních podmínek pro obyvatele si Pardubice zajistily na konci 19. století statut největšího města východních Čech.

Současnost

Železniční stanice Pardubice je významným dopravním uzlem celostátního významu, který zajišťuje:

• přímé mezinárodní spojení s Varšavou, Moskvou, Košicemi, Žilinou, Vídní, Hamburkem
• mezinárodní spojení s přestupem v Praze (100 km od Pardubic) na Vídeň, Linec, Benátky, Řím, Mnichov, Frankfurt nad Mohanem, Norimberk, Kolín nad Rýnem, Dortmund, Drážďany, Lipsko, Hamburk, Berlín, Paříž, Curych, Bern, Budapešť, Varšavu
• vnitrostátní přímé spojení s Prahou, Děčínem, Chebem, Plzní, Libercem, Hradcem Králové, Brnem, Přerovem, Olomoucí, Ostravou
• terminál nákladní dopravy včetně služby svozu a rozvozu zboží z domu do domu
• kontejnerový terminál také včetně služby svozu a rozvozu zboží z domu do domu
• ČD kurýr

Blízko železničního nádraží je možné přestoupit na městskou hromadnou i meziměstskou autobusovou dopravu. Před budou hlavního nádraží je i stanoviště taxi.

www.cd.cz
Odjezdy vlaků www.vlak.cz/ConnForm.asp?p=CD
ČD kurýr www.cd.cz/index.php?action=section&id=29655
Pendolino www.scpendolino.cz